Něco o mně

Tak že bychom začali nacionálemi?

Jméno:	Denisa, v kyberprostoru molendrix	Base
Rok narození:	1972 (ale až v prosinci!)
Národnost:	česká (co k tomu dodat...)
Zaměstnání:	státní zaměstnanec (dobrá, jsem knihovnice)
Bydliště:	městečko poblíž Prahy
Stav:	svobodná (aneb, jak řekla jedna z mých kamarádek, Denisa je provdaná za své koníčky)

A ty koníčky jsou:

• dějiny  Evropy od středověku po raný novověk, potažmo Karibiku (historické drby a piráti, to je  moje!) - všechno od architektury po lidové písně. Počítám sem i dějiny odívání, tím jsem potrefena nejvíce.

• pohádky pro malé i velké (pohádky, dobrodružná, historická,  sci-fi a fantasy literatura a filmy)

• pěstování květin (na balkóně mám džungli z fuchsií, bougainvilií, balzamín, ibišků a jiných "rarit" včetně tymiánu a pažitky; gloxíniím se v interiéru též neobyčejně daří)

• ruční práce všeho druhu, kromě pletení

• péče o naše 2 kočky (1.Armand, peršanka, "pytel vzteku", 3 kg, 11 let; 2. Plessis, útulkový mourek, nejmilejší tvor pod sluncem zvaný "Koštěj Nenasytný", 7,5kg, 9 let), které jsou de facto vládci domácnosti

Na panenky šiju odmalička - díky své babičce a její singrovce. Vůbec poprvé jsem Barbie uviděla ve starém čísle francouzského časopisu Pif, když mi bylo 12 let, ale svou vlastní "opravdovou od Mattela" jsem se získala jako část odměny za úspěšně složenou maturitní zkoušku (mamka se chytala za hlavu, když slyšela, cože to chci).

Až asi před pěti lety jsem zjistila, že ty uniformní panenky-modelky jdou i jaksi vylepšit, a začala jsem to brát vážněji. Slídila jsem po internetu jako ohař, abych se dověděla, jak mám co dělat - (a tím jsem si také nevědomky vylepšovala znalost cizích jazyků :-))), prolézala obchody a second handy, potřeby pro modeláře a výtvarníky, drogerie a podobně. Učím jsem se zacházet se skalpelem, vrtačkou a letovačkou, barvit, lepit, modelovat, brousit. Docela zábava.... Panenky programově nesbírám, tak bohatá nejsem (mám celkem 2 sběratelské Barbie), ale občas si dovolím opatřit si něco "špeciálnějšího", co v tuzemsku není k dostání, zato v zahraničí je naprosto běžné, přes internet, nebo při svých zřídkavých návštěvách cizích zemí.

Zajímalo by mne, kolik dalších podobně střelených u nás je? Jestli máte pocit, že bychom si mohli padnout do noty, elektronicky poklábosit či vyměňovat si zkušenosti (tedy ohledně panenek a šití ;-)), dejte o sobě vědět!

 Mějte se!

Denisa